Výlet začíná v Novém Boru odkud vede trasa po červené turistické značce. Po třech kilometrech se dostanete až na vrchol Klíče, který je ve výšce 759 m n.m. Zpáteční cestu si můžete prodloužit do Nového Boru po modré, a potom po zelené turistické značce. Cesta není vhodná pro kočárky, ani cyklisty.

Kamzičí studánka

Vydatné prameny spodní vody jsou na úpatích hory Klíč známy už od pradávna. Čistá voda z Kamzičí studánky, kterou nemůžete po cestě minout, vás může příjemně osvěžit. Za svůj název vděčí  kamzíkům horským , kteří tu žijí. Kamzici byli dovezeni před 113 lety z Alp do nedalekých Jetřichovic, odkud se postupně rozšířili až sem. Dnes se tu vyskytují zcela přirozeně, vyhovují jim zdejší suťová pole. Nejde ale o původní druh, jak si mnozí často myslí.

Návrat sokolů stěhovavých

Na jihozápadní straně hory Klíč se tyčí několik desítek metrů vysoká skalní stěna. Na její římse před 12 lety po více než 50 letech opět zahnízdil pár  sokolů stěhovavých . Od té doby zde pravidelně každý rok úspěšně vyvádějí mláďata.  Agentura ochrany přírody a krajiny, Správa chráněné krajinné oblasti Lužické hory  každoročně hnízdění sokolů kontroluje a chrání před vyrušením. Po vylíhnutí dostanou mláďata na nohu odečítací kroužky. Podle nich pak mohou ornitologové i na dálku s pomocí dalekohledu sledovat, jak se mláďata sokolů rozlétají po svém okolí.

Vzácná alpská bylina

Pod skalní stěnou klíče je rozsáhlé suťové pole, které vznikalo zvětráváním vulkanického znělce. Sutě podtrhují horský ráz zdejší přírody. V hlubších vrstvách sutí se udržuje i v horkém létě chladné mikroklima a žijí zde chladnomilné druhy živočichů, hlavně hmyzu.

Znělcová stěna Klíče ukrývá další zajímavost. Mezi skalními štěrbinami tu roste kriticky ohrožená modře kvetoucí rostlina –  hvězdnice alpská . Tato horská bylina se vyskytuje v České republice jen na několika málo místech, jedním z nich je právě Klíč.

Zakrslá doubrava

Jedna z dalších zajímavostí na vás čeká na vrcholu Klíče. Kromě malebných výhledů tu totiž uvidíte zvláštní zakrslou doubravu. Duby jsou typickou teplomilnou dřevinou nížinných lesů. Zde se ale vyskytují přirozeně i v nadmořské výšce 750 m. A to je opravdu unikátní. Přičítá se to zdejšímu mikroklimatu. Sutě a skalní stěna se přes den ohřejí a teplý vzduch pak během noci stoupá vzhůru. Tím vytváří příznivé klima pro růst dubů.

Na začátku devadesátých let zachvátil vršek kopce požár, způsobený pravděpodobně neukázněnými návštěvníky. Část lesa na vrcholu shořela. Pracovníci Správy chráněné krajinné oblasti Lužické hory proto ve spolupráci s dobrovolníky sbírali ze zbylých dubů žaludy, ze kterých se vypěstovali sazenice. Tyto původní doubky se pak vysázeli na spáleniště, aby doplnili chybějící stromy.