Půvabné městečko Lomnice nad Popelkou se svým okolím na rozhraní Českého ráje a Podkrkonoší je jedním z míst této nádherné krajiny, kde se zachovalo neobyčejné množství roubené lidové architektury.

Začínáme na lomnickém Husově náměstí u rozcestníků turistických značek, kde až do r. 1961 stály dva starobylé podsíňové domy č. 29 a 30 z r. 1771 a dáme se po modré ve směru na Skuhrov náměstím vzhůru kolem budovy Městského muzea a galerie (tzv. Hrubý dům, který si nechal počátkem 19. století postavit textilní průmyslník Šlechta) a Poděbradovou ulicí (modrá se odkloní vpravo) kolem archaické roubenky č. 669 do místní čtvrti Karlov, založené hrabětem Karlem Morzinem v r. 1739, která je od r. 1995 vesnickou památkovou rezervací.

Před střední školou odbočíme vlevo kolem půvabné čtveřice domků č. 252-5 (jen č. 253 není roubenka) na Karlovské náměstí, kde se zachovalo 7 roubených domů (z toho některé s podsíní), z nichž nejkrásnější je na pravé straně dům č. 263 s dvoupásovou lomenicí a štítem v překvapivém tvaru, připomínajícím jihočeské selské baroko. Pak se vrátíme zpět k příchozí uličce, jdeme jí vpravo do ulice Antala Staška a tou vlevo se vrátíme na Husovo náměstí.

Nyní nás povede vpravo žlutá značka, která za roubenkou č. 646 (vlevo) a prodejnou Jednoty (vpravo) odbočí vpravo vzhůru k vlakovému nádraží, my ale pokračujeme málo frekventovanou silnicí z města ve směru na Novou Paku. Podejdeme dva železniční mosty a asi po čtvrthodince za stálého klesání dorazíme do lokality „zaslíbené“ lidové roubené architektuře, jejíž jméno je Nová Ves nad Popelkou. Přitom tato téměř 4 km dlouhá ves ulicového typu překvapivě není ani vesnickou památkovou zónou, ačkoliv v ní lze – ovšem jen při bedlivé prohlídce – nalézt padesát pět (!!) alespoň zčásti roubených chalup!

My ale budeme obdivovat hlavně 11 památkově chráněných objektů, které jsou dílem zdejších tesařských mistrů. V horní části vsi jsou to postupně vpravo chalupy č. 163 z r. 1851 se čtyřpásovou lomenicí od Josefa Stránského, č. 30, č. 226 (1851 F. Fendrych – na svahu těsně pod tratí), č. 189 (1826 J. Fendrych – dále od silnice) a vlevo č.50 (1852 J.Stránský) s patrně nejkrásnější čtyřpásovou lomenicí na Lomnicku s 24 poli. Kousek za touto chaloupkou přijdeme ke kostelu sv. Prokopa (jako gotický je připomínán již v r. 1362 a v letech 1768-9 byl barokně přestavěn) a za ním v dolní části vsi nás čekají další krásné chalupy nejprve vpravo č. 128 z r. 1834 se špýcharem z r. 1819 (dále od silnice na menším svahu za č. 129 již z r. 1792 s pavlačí, které je také velmi pěkné) a pak vlevo vesměs u silnice č. 87, 95 (s kabřincem), 100 (poslední Stránského dílo z r. 1887), 102 (1832) a 205 (1831 s pavlačí).

Po těchto “lidověarchitektonických“ hodech nás nyní stále klesající silnice povede hezkou přírodou k železničnímu přejezdu, za kterým se nám vpravo zjeví majestátný Kumburk (642 m), jeden z cílů naší dnešní cesty. Na křižovatce silnic se dáme vpravo vzhůru již také po žluté značce, která na něj vede od syřenovské zastávky. Na další křižovatce lze ale ještě odbočit asi 1 km vlevo vzhůru do vsi Krsmol, kde se zachoval krásný roubený dům č. 9 z r. 1840 a pak se vrátit na žlutou nebo dokonce vedle Krsmolu vynechat i Kumburk (což by ale byla škoda) a zkrátit si trasu odbočkou vpravo po silnici do Syřenova a poté k hospodě Klepanda (viz dále).

My však vystoupáme lesem po žluté ke křižovatce s červenou a pak nás už jen 300 m dělí od „dobytí“ hradu Kumburk na stejnojmenném kopci, založeného již na počátku 14. století pod názvem Goldenberg, který v letech 1529-1607 patřil Trčkům z Lípy a poté Smiřickým. Hrad již v té době sloužil jako vězení a v r. 1609 se stal nuceným místem pobytu Elišky Smiřické za údajnou lásku k prostému muži a celá tato známá historie skončila až strašným výbuchem v jičínském zámku 1. února 1620. Hrad byl sice již v r. 1658 ze strategických důvodů na císařův příkaz zbořen, ale ze zbytků jeho paláce a věže je nádherný kruhový výhled na velkou část Čech (k S na Jizerské hory a Krkonoše, k JV na Zvičinu a Orlické hory, k J na Kunětickou horu a Železné hory, k jihozápadu na Jičín s Velišem – rovněž v r. 1658 rozbořeným hradem, k Z na Trosky a Bezděz a k SZ na Tábor, Kozákov a Ještěd).

Po žluté značce se vrátíme 300 m zpět a vydáme se vlevo po červené za výhledů vpravo k asi půlhodinku vzdálené a velice známé hospodě Klepanda. V její těsné blízkosti objevíme krásnou roubenku č. 31, patřící do Syřenova a do této blízké vsi se vyplatí odbočit vpravo dolů po silnici kvůli několika dalším roubenkám, z nichž nás patrně nejvíce zaujmou č. 13 a 21. Po návratu ke Klepandě pokračujeme stále po silnici do dobře v lesích ukryté vsi Újezdec, jež nás překvapí vysokým procentem roubenek, mezi nimiž vynikají mohutný statek č. 6 a krásně obnovená chaloupka č. 11 s připojeným špýcharem “do L“.

Zpáteční cestu ke Klepandě si zpestříme na konci vsi výstupem po žluté značce kolem osamělé roubenky č. 17 a za pěkného výhledu na Jičín a Kumburk na blízký hrad Bradlec. Ten byl založen rovněž Markvartici ve stejné době jako Kumburk, v r. 1417 jej oblehlo a dobylo královské vojsko, jeho posledními majiteli byli Trčkové z Lípy, ale po polovině 16. století byl opuštěn a začal propadat zkáze.

Po modré a pak i po silnici dojdeme opět ke Klepandě (v PÁ-NE občerstvení) a svěříme se zase červené, která nás vlevo asi po půlhodince dovede do vsi Žďár, ležící na náhorní plošině ve výšce Bradlece. Značka nás vede horní cestou kolem roubenek č. 30 a 28 (dole u silnice bychom našli roubenku č. 13) a pak znovu po silnici za krásných výhledů vpravo na Krkonoše s dominantním Kotlem (Sněžka je z Lomnicka dost nenápadná) do Ploužnice. Odtud již můžeme odjet do Lomnice či Libuně vlakem nebo se do Lomnice vydat po červené přes Chlum (nádherné sousoší Korunování P. Marie Nejsvětější Trojicí od Jana Zemana z r. 1851, roubenka č. 21 a roubený špýchárek u č. 5) a pak vpravo neznačenou silničkou kolem roubenky č. 31 z r. 1697 za dalších nádherných výhledů na Krkonoše, které lze sledovat i z přistavených laviček a pak i po červené, scházející z Tábora kolem Karlova na lomnické Husovo náměstí.

Alternativní trasa: